Ing. Monika Melzerová

monika.melzerova@downsyndrom.cz

  1. Pár slov o mně
    ...
  2. Co mě spolehlivě rozesměje?
    Vtip, může být i o mně. Taky lidská blbost, je to sice někdy nemístné, ale já si nemůžu pomoci. Takže se dost často směju a jsem s rozumem v koncích, protože vůbec nechápu co se kolem mě děje. Dost lidem tím jdu na nervy, sice to vím, ale stejně se budu smát dál. Smích přece prodlužuje život, tak tu asi budu strašit dost dlouho.
  3. Co mě naopak spolehlivě vytočí?
    Lidská blbost. A ta je nekonečná. Pak taky manžel, dcera, syn, moji rodiče, jejich pes, sousedova kočka, lidi co potkám ráno v metru. Když usnu u seriálu, který jsem chtěla vidět, když nedočtu knížku dřív, než ji mám vrátit do knihovny, když mi někdo zasedne mé oblíbené místo kdekoliv. No tak to by stačilo, protože to vypadá, že mě vytočí kdeco a to jsem si připustit nechtěla.
  4. Co mě nejvíce zaskočilo, překvapilo ve spojitosti s DS?
    Že vůbec existuje, při narození dcery jsem o něm neměla nejmenší tušení. Vybavila se mi jen věta z nějaké těhotenské příručky …. Těžké mentální postižení. A pak taky jak mi doktor říkal, že určitě nebude moc šikovná a sport asi nebude dobrá volba. Tak to jsem věděla hned, že nebude pravda. Pravidelně jsem mu posílala naše sportovní úspěchy. Až jednou odepsal, abych už mu to neposílala, že už to nikomu neříká. Takže za mě vítězství. Malé, ale moje.
  5. Co nejdůležitějšího mě osoby s DS naučily?
    Že nejen u Kobry 11 platí „tempo je vražedné“. Kdyby bylo pravdivé rčení „já z tebe vyrostu“, tak mám dneska už několik kilometrů. A trpělivost není moje silná stránka, kolikrát jsem se musela kousnout do jazyka, abych v klidu čekala, až bude hotová. Pak ještě, že pomoc má být opravdu přiměřená. Jsem neskutečně líná matka a to je Míši velká výhoda, než bych za ni něco udělala, radši jsem ji to naučila.

Zpět