obr4share

Inkluze

12345

Inkluze

Down Syndrom

Pohodové děti v Šaraticích

Základní škola Šaratice je běžnou školou na Moravě. Škola se před sedmi lety otevřela i žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. V současné době se ve škole učí 3 děti s poruchou autistického spektra a 5 dětí s lehkým mentálním postižením. Žáci se vzdělávají na prvním i druhém stupni. Paní ředitelka Eliška Sokolovská se rozhodla přijímat žáky se znevýhodněním proto, že si uvědomila jaký význam pro ně má, zachovat si sociální vazby v místě bydliště. „Když tyto děti musí dojíždět do praktické školy, ztrácí v Šaraticích kontakty s vrstevníky, se kterými vyrůstaly", zmiňuje jeden z důvodů, proč se jejich škola otevřela všem žákům. V roce 2010 škola v Šaraticích navázala spolupráci s občanským sdružením Rytmus, které po dobu 2 let poskytovalo odborné poradenství a metodickou podporu jejím učitelům a asistentům pedagoga v práci se začleněnými dětmi.

 

S paní ředitelkou Eliškou Sokolovskou jsme si povídaly o tom, na co by se měl učitel připravit, pokud bude ve třídě vzdělávat začleněné žáky, jakou podporu je nutné těmto dětem zajistit, jak vypadá výuka a jaké vztahy panují mezi spolužáky.

 

Pokud byste měla nějakému učiteli říci, na co se má připravit, když bude mít ve třídě žáka s mentálním postižením. Co byste mu řekla? Co se od učitele vyžaduje?

Hlavně bych mu řekla, že musí počítat s tím, že jde o časově náročnou práci a musí být ochotný dělat něco navíc. Pokud má učitel ve třídě jednoho žáka s mentálním postižením, musí dělat dvě přípravy. Jednu pro žáka, který se vzdělává podle individuálního vzdělávacího plánu a druhou přípravu pro ostatní žáky. Pak je velmi důležité, aby dobře vycházel a byl ochoten spolupracoval s asistentem pedagoga, kterého má ve třídě. Nakonec zdůrazním spolupráci s rodinou - musí pravidelně informovat rodiče, motivovat je, aby dbali na domácí přípravu a společně hodnotili pokroky dítěte. Učitel musí být empatický, musí být schopen vnímat potřeby svých žáků.

 

Můžete popsat, jak vypadá výuka ve třídě, kde je začleněný žák s mentálním postižením?

Například v páté třídě máme žáka s lehkým mentálním postižením. Během výuky českého jazyka se na začátku opakuje. Toho se účastní celá třída. Učitel pak rozdá úkoly. Žák s LMP pracuje podle svého individuálního plánu, což znamená, že se probírá a opakuje základní gramatika. Žák trénuje a opakuje délku samohlásek nebo procvičuje Y/I. Ostatní žáci se například učí shodu podmětu s přísudkem. U dětí s mentálním postižením se klade důraz na praktičnost, učí se to, co potřebují a v životě využijí. Úkol žák vypracovává s pomocí asistenta pedagoga. Na konci hodiny učitel hodnotí práci všech. My se snažíme vést děti prakticky a k samostatnosti, aby si uměly řadu věcí vyřídit.

 

Jakou podporu dítě s mentálním postižením potřebuje, aby se mohlo vzdělávat v běžné třídě? Potřebují něco navíc než ostatní žáci?

Pokud budu mluvit o nemateriálním zabezpečení, tak takové děti hlavně potřebují pochopení a empatii učitele. Potřebují mít ve třídě asistenta pedagoga, alespoň na základní předměty - český jazyk a matematiku. Co se týká materiální stránky, žáci potřebují jiné učebnice a kompenzační pomůcky, například vizuální pomůcky, aby si věci dovedly představit, protože nedokáží vnímat abstraktní pojmy.

 

Jakou podporu potřebuje škola, aby byla schopná dítě začlenit? Například metodickou podporu, vzdělávání učitelů ...?

Škola by měla mít především již zmíněné asistenty pedagoga. Na nich podle mých zkušeností závisí dobře zvládnutá výuka. V naší škole pomohla metodická podpora z o. s. Rytmus, kterou zajišťovala Vladislava Kršková a Lada Chaloupková. Učitelé měli možnost konzultovat praktické otázky. Například jak zadávat žákům úkoly, jak vypracovat individuální vzdělávací plán a následně s ním pracovat, aby se naplnil jeho vzdělávací cíl, jak se v jednotlivých předmětech zaměřit na praktickou výuku. Asistenti pedagoga získali informace, jak připravit pracovní listy a pomůcky dětem. Metodičky se podílely na zlepšování komunikace a tím i spolupráce mezi asistenty a pedagogy. Myslím, že jejich práce byla prospěšná i v tom, že šlo o někoho zvenku. Naši učitelé a asistenti zároveň absolvovali řadu kurzů jako Metody a formy práce ve třídě s individuálně integrovaným žákem, kurz Efektivní vyučovací techniky, kurz Tvorba individuálního vzdělávacího plánu, které rovněž pořádal Rytmus. Jinak bych ostatním školám a pedagogům doporučila, aby se výuce těchto dětí zbytečně nebránili a ať ji zkusí. V naší škole jsou všechny začleněné děti pohodové, navíc je od ostatních ani nerozeznáte.

 

Jaký vliv má na žáky ve škole skutečnost, že se vzdělávají s dětmi, které mají nějaké znevýhodnění. Jak se k sobě navzájem chovají?

Tyto děti mají na své okolí velký vliv. U spolužáků je patrné, že se u nich posiluje sociální cítění, empatie a ochota pomoci. Samozřejmě hodně záleží na učiteli, jak děti do kolektivu zapojí. Děti mezi sebou navazují běžné kamarádské vztahy.

 

Myslíte, že vzdělávání dětí s mentálním postižením a jejich začlenění do běžných tříd v něčem Vaší školu obohatilo? Nebo obohatilo Vaše pedagogy, žáky, rodiče...?

Řekla bych, že tím hlavně získaly třídní kolektivy. Vztahy ve třídách jsou vřelejší. Jinak začleňování naší školu neochudilo, ani nic neztratila. Výuka je stále stejně kvalitní, z toho nijak neslevujeme.

 

Pochválil Vás, jako ředitelku, někdy někdo za Vaší činnosti, že dáváte šanci na vzdělání dětem se znevýhodněním v běžné škole?

Nejde o pochvalu, ale o to, že mě moje práce naplňuje. Mám radost, když vidím kolem sebe spokojené žáky.

 

Alžběta Kolumpeková, Inkluze.cz

 

Původní článek

 

 

1996-2016, 20 let DownSyndrom CZ 1996-2016, 20 let DownSyndrom CZ