Příklady dobré praxe MŠMT: Jan Zadražil, herec

Toník a Štěpán

Od každého se můžeme učit


„Míra inkluze podle mne ukazuje celkovou vyspělost společenství, které ji provádí. Je to věc prospěšná oběma stranám," říká divadelní, filmový a seriálový herec Jan Zadražil.

 

 „Společné vzdělávání dává možnost necítit se odstrčeným, stigmatizovaným a nepotřebným a zároveň šanci uvědomit si, že lidé jsou různí, ale od každého se můžeme učit. Stačí k tomu otevřená mysl a otevřené srdce. To je přidaná hodnota společného vzdělávání," vysvětluje Jan Zadražil svůj názor na společné vzdělávání dětí se znevýhodněním spolu s ostatními dětmi v běžných školách. Jeho hlavní smysl vidí zejména v rozvoji sociálních dovedností a otevřenosti. „Společné vzdělávání učí toleranci k odlišnosti, empatii a boří bariery mezi lidmi. Tedy něco, co je v dnešním světě neobyčejně potřeba. Na obou stranách."


Dětem se znevýhodněním a jejich spolužákům tak podle Jana Zadražila, společné vzdělávání přináší obohacení pro celý další život. „Jedinečné zkušenosti, výzvy, pocit sounáležitosti a zodpovědnosti. Tedy velice podstatnou výbavu do života."


V případě Jana Zadražila, který je sám otcem dvou dcer, nejde však jen o teoretický názor a životní postoj. „Obě moje dcery navštěvovaly základní školu, která měla inkluzi přímo obsaženou v prioritách učebního plánu. Jsem na to pyšný. Kdyby nic jiného, zavdalo nám to mnoho důvodů k debatám o jinakosti, jejímu přijetí, přístupu k životu, k jeho smyslu a překonávání překážek, které před nás staví. Za to jsem vděčný," popisuje svou osobní zkušenost rodiče, jehož děti byly vzdělávány společně s dětmi s různým znevýhodněním.

 

Nemalé osobní zkušenosti má Jan Zadražil také přímo s lidmi se zdravotním postižením. Už řadu let je totiž patronem společnosti DownSyndrom CZ, která podporuje děti a dospělé, kteří se narodili s touto chromozomální odchylkou a jejich rodiny. „Již osmým rokem se potkávám s kamarády ve Společnosti rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem. Za tu dobu se z dětí stali dospělí. Jsou to citliví,vnímaví, pozitivně naladění mladí lidé. Mají své sny i trápení. Hledají své místo a smysl na tomhle světě a všichni doufají, že najdou v životě lásku a budou šťastní. Jsou součástí mého života a mám je rád. Ukazují mi cestu a dávají naději. A to není málo," říká Jan Zadražil, který se pravidelně a aktivně zapojuje do řady akcí pořádaných touto neziskovou organizací, včetně aktivní účasti v pozici asistenta na ozdravných a rekreačních pobytech.

 

Společně s dětmi s Downovým syndromem si mimo jiné zahrál také ve dvou divadelních hrách. V roce 2009 ve hře „Chlapec z planety D.S." a v roce 2015 ve hře „Mladý princ", obojí v režii divadelní režisérky a spisovatelky Olgy Struskové. Na prvním představení přitom jeho spolupráce s touto komunitou vznikla. „Hned moje první setkání s těmito dětmi pro mne bylo zážitkem, na který se nezapomíná. Jejich nadšení pro věc, upřímnost a radost ze života - to jsou důvody, proč si přeji je potkávat znovu. Jsou mým vzorem a pokaždé mne přesvědčí, že má smysl dívat se na svět dětskýma očima," uzavírá Jan Zadražil.

 

Další Příklady dobré praxe

Rozcestník Společné vzdělávání na stránkách MŠMT